Čárové kódy jsou naprosto ideálním kandidátem pro automatizovaný sběr dat a rovněž se tedy hodí pro nasazení v systému pro řízení skladu. Čárovými kódy se označují nejen samotné skladové položky, ale rovněž skladové pozice, palety, balíky a vychystávací místa.
Je nutné však rozlišovat několik technologických aspektů, které se k technologii čárových kódů vážou. V základu jsou čárové kódy tvořeny skupinou pruhů různé tloušťky.
V současnosti rozeznáváme kolem 200 různých standardů čárových kódů. Nejčastěji zmiňovaným standardem je bezesporu typ EAN a jeho varianta EAN 13. Tyto standardy jsou v komerční sféře velmi uznávané a je nutné podotknout, že jednotlivé číselné řady jsou placené.
Standard EAN 13
Zkratka EAN znamená European Article Number, což už znázvu značí příslušnost k označování jednotlivých druhů zboží. Z tohoto kódu lze díky číselným řadám rovněž vyčíst příslušnost výrobku k určité zemi výrobce, resp. způsob užití daného zboží.
Kód EAN-13 obsahuje 13 znaků, přesněji řečeno 13 číslic, které se dělí do čtyř základních skupin. Jednotlivé skupiny potom určují označení země, kód výrobce, kód výrobku a číslice pro kontrolní součet. Více detailů zde rozebírat není potřeba.
Standard CODE 128
Dalším často užívaný m standardem je Code 128 (A,B,C), který jako jeden zmála dokáže rozlišovat a zachovat velikost písmen v kódu a je schopný zakódovat 128 znaků (spodní polovinu ASCII tabulky).
Systém pro řízení skladu CTS interně pracuje na bázi standardu CODE 128, přesněji na jeho variantě C, která umí pojmout dvojciferná čísla od 00 do 99 a číslo zakóduje po dvojicích číslic, čímž může být úspornější než některé jiné čárové kódy, které umí kódovat pouze číslice.
V systému CTS je tento standard využit hlavně kvůli jeho širokému spektru možností kódování mnoha znaků ASCII tabulky. Systém automaticky generuje číselné řady pro palety, balíky a skladové pozice. CODE 128 umožňuje reprezentovat vygenerovaný čárový kód i jako posloupnost znaků, kterým rozumí obsluhující pracovník, jinými slovy dokáže relativně dobře a rychle opsat čárový kód i pomocí klávesnice.
SKLADOVÉ POZICE
V každém skladu se vyskytuje určité množství skladových prvků. Nejčastěji se v tomto směru setkáme s regály, policemi a paletami. Každé místo ve skladu by mělo být nějak označeno. Je téměř jedno, jaký systém je u označení skladových pozic zvolen, ale jistě by tento systém měl mít jasná a přísná pravidla.
Sklad bývá obvykle situován v halách, které mají tvar tzv. lodí, resp. jednotlivé části skladu jsou umístěny právě v takových skladových jednotkách. Halu je možné považovat za sklad, anebo se tato hala bude dělit do několika podskladů. Tato logika je závislá na konkrétním případě a není možné to jakkoliv generalizovat. Vpraxi se často setkáme právě se systémem podskladů, resp. se systémem rozděleného hlavního skladu na menší skladovací jednotky. Toto potom přinejmenším hraje roli při vyskladňování, ale hlavně v evidenci skladového systému.
Důležité je si uvědomit, že sklad resp. podsklad, je unikátní jednotkou, která má definována vlastní pravidla. Toto rozdělení skladu tedy koresponduje s jistou logikou věci, konkrétně například s typem zboží, které je skladováno. Velmi často je sklad dělen na část s drobnými položkami a na část, kde najdeme vysloveně objemné či paletizované zboží.
Tento systém potom může vytvořit dojem rychlejší expedice ze skladu, obzvlášť pokud jde o zakázku, která se skládá vysloveně z položek, které jsou situovány jenom v jednom skladu (podskladu).